Báseň (moje :D)

21. června 2012 v 17:40 | Sanny
Vracím se domů, cestou dlouhou,
vracím se domů se zvláštní touhou.
Mám pocit že umírám, nože mě bodají
Části těla mého pobodaného, které k zemi padají.
Kolem sebe vidím jen tupé blbce,
ano jsou to lidi jako mi tak má to konce?!
Nechali mě padnout, nechali mě kleknout,
Nechali mě tady krutě leknout.
Lidi jsou zmetci, lidi jsou krutí,
jsme takový, nebo nás k tomu něco nutí.



Netvrdím že všichni jsme takový!! Samozřejmě, kdo ví jak to s námi dopadne!!
Někteří z nás si ani neváží života! Ale řekněte proč? VždyŤ život je největší dar.
Co když i děti jednou budou, zkažené! Někdy mám pocit, že si to nezasloužíme..
aspoň někteří.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 fannclub-michaela-fabianova fannclub-michaela-fabianova | 21. června 2012 v 17:53 | Reagovat

Krása!!!!

2 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 21. června 2012 v 17:57 | Reagovat

Naozaj krásna precítená báseň... a máš pravdu. Viem, čo si ňou chcela povedať. :) Potlesk. :)

3 Bells :) Bells :) | Web | 21. června 2012 v 18:58 | Reagovat

Nádherná :))

4 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 24. června 2012 v 22:20 | Reagovat

skvelá :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama